Očkovanie a štatistiky

Vplyv očkovania na rôzne choroby vyjadrené štatisticky

 

Z grafov je zrejmé, že choroby ustupovali aj bez očkovania a po očkovaní naopak choroby ako rakovina, a iné začali stúpať.

 

Uniknuté dokumenty z CDC - porovnanie zdravia očkovaných voči neočkovaným:
https://drive.google.com/file/d/1DD9uH_LkbqJssArd9vsDiatjs0PsVhY7/view?fbclid=IwAR3fkaFUqcaB_810UmR7TZ_zesaZCgEROdywQxpmbQXBXm_U0Oe8EMelXpY

 

Výskyt chorôb a čas začiatku vakcinácie:
USA

 

Osýpky graf úmrtnosti:

Zdroj SZU. SZU je Státní zdravotní ústav českej republiky. 

 

Graf očkovania anglicko (Deti do 15 rokov -šarlach, difitéria

čierny kašeľ osýpky): 
Treba si všimúť zelenú krivku predikcie. Bežne úrady manipulujú s ľuďmi tak že im úkážu posledný údaj a potom údaje po očkovaní. A tam to vyzerá že očkovanie pomohlo. Ale to či to tak skutočne bolo sa dá určiť, len ak máte dostatočné predošlé obdobie, aby ste mohli navrhnúť krivku predikcie a len ak sa tá reálna krivka rapídne zmení po očkovaní mimo pôvodnú predicku, tak to môže byť zapríčinené očkovaním. Ale nemusí. Mohol sa napríklad v tej dobe zaviesť vodovod, alebo kanalizácia. Podvodníci z oblasti farmaceutického priemyslu vždy vedia násjť vhodný čas na zavedenia vakcínacie tak aby to ukazovalo že práve vakcíny zapríčinili zníženie. Napríklad keď zaviedli očkovanie zároveň vtedy keď sa zaviedol vodovod, alebo iné opatrenie, ktoré znížilo úmrtnosť. Ako vidieť z grafov, hlavné príčiny zníženia úmrtnosti sú niekde úplne inde a nie v očkovaní. 

Graf vakcinácie anglicko:

Úmrtnosť na rakovinu

zdroj Fínsky register rakoviny: https://www.cancersociety.fi/publications/reports/cancer-in-finland-2016/cancers-in-2030/

A výskyt niektorých chorôb anglicko:

Tu je mapa výskytu rakoviny podľa krajín. 

Keď si uvedomíme že v usa majú najviac povinných vakcín na svete, tak je to na zamyslenie.

Zdroj: https://ourworldindata.org/cancer
 

 

Video o tom koľko detí je v USA poškodených vakcínami

 

54% detí v USA je poškodených očkovaním. Koľko na Slovensku? / 2016 / SK titulky

 

 

Ak si niekto myslí, že následky po očkovaní sú zriedkavé, tak je to len z dôvodu veľmi veľkej sily médií a ich schopnostiam manipulovať a ututlávať pravdu. 

Doporučjem si prečítať online knihu, ktorá dokladá že závažné vedľajšie účinky vakcín sú známe od ich začiatku. Farmaceutický priemysel sa samozrejme snaží takéto dokumenty ignorovať, aby mohol naďalej profitovať s chorôb. https://archive.org/details/39002086340891.med.yale.edu/page/150

 

 

Vyjadrenie lekárov u nás:

MUDr. Jaroslava Orosová

, primárka Kliniky detskej pneumológie a ftizeológie Univerzitnej nemocnice v Bratislave, o zrušení očkovania proti tuberkulóze povedala, že: ...BCG Vaccine SSI (posledná u nás používaná vakcína proti tuberkulóze) mala mimoriadne veľa nežiaducich účinkov (zrejme tie predtým používané vakcíny boli lepšie znášané):
"Najťažšie komplikácie samozrejme boli rozšírenie tejto vakcíny, teda kmeňa, ktorým sa očkuje, do všetkých uzlín v organizme vtedy, keď dieťa malo vrodenú poruchu imunity, o ktorej sme, samozrejme, na 4. deň po narodení, keď sa očkovalo, nemohli vedieť. To boli veľmi ťažké stavy, kedy deti vyžadovali transplantáciu kostnej drene. Dlho sa liečili, rok-dva-päť 7-kombináciou liekov. To prinášalo samozrejme ďalšie problémy so sebou, ako poškodenie pečene atď. ...
Denne sme sa stretávali s 10-15 komplikáciami na klinike, ktoré sme museli riešiť. Videli sme, ako boli rodičia nahnevaní. Samozrejme boli, pretože sa im narodilo (podľa nich) zdravé dieťa, aj v podstate zdravé bolo, a vlastne choroba sa im zaniesla tou očkovacou látkou. Museli chodiť do nemocnice, museli podstupovať niekedy chirurgické zákroky a vôbec liečbu.
... sme toto očkovanie zrušili. Je zrušené zhruba rok a treba povedať, že za ten rok nepozorujeme nárast tuberkulózy na Slovensku. Nemali sme ani jedno dieťa, ktoré je nezaočkované, že by malo tuberkulózu."
.......................................................

Tuberkulózy v ČR ubývá i poté, co bylo zrušeno plošné očkování ...

ČTK to řekl předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti profesor MUDr.Vítězslav Kolek,DrSc. Reagoval na kritiku, že neočkované děti jsou s přílivem cizinců ze zemí zasažených TBC zbytečně vystaveny riziku.
Podle Kolka ale tuberkulózy i bez očkování ve vyspělých zemích ubývá - ubylo jí například i v USA, kde se plošně nikdy neočkovalo. Hlavní vliv podle něj mají včasné vyhledání a izolace nemocných a účinná léčba.
.........................................................

Lekári často tvrdia, že vďaka očkovaniu sa podarilo vyničiť mnohé choroby.

Toto tvrdenie ale nie je nijako potvrdené a v argumentácii zo strany zástancov očkovania dochádza k zámene korelácie s kauzalitou. Napríklad v Európe sa vo viacerých krajinách vôbec neočkovalo proti obrne a pritom v nich vymizla rovnako ako v krajinách, kde sa proti nej očkovalo. V prípade viacerých vakcín to bolo dokonca tak, že najskôr choroba začala miznúť a až potom sa začalo s povinným očkovaním proti nej. Ba dokonca, že iné verejné politiky, ako napríklad dotované potraviny či mlieko zadarmo pre školákov, zohrali napríklad v 50-tych rokov vo Veľkej Británii pri eradikácii záškrtu dôležitejšiu úlohu než samotná vakcinácia.
Hľadanie kauzálnych súvislostí a historický revizionizmus v značnej miere poukazuje na to, že za uplynulých 200 rokov môže za vykynoženie mnohých detských chorôb skôr lepší prístup k čistej vode, dobrá výživa, sanita a hygiena, lekárska starostlivosť a vzdelanie, čiže vyšší životný štandard ako taký. Nikto nevie naisto povedať, že choroby vymizli vďaka očkovaniu.

RICHARD ĎURANA

(absolvoval PhD. štúdium v obore biochémia na Chemickom ústave SAV, kde vyvíjal subcelulárne neoglykokonjugátové vakcíny proti kvasinkovým ochoreniam)

 

 

Z rozprávania Mgr. Jany Marušákovej

 

Svého času jsem se zařekla, že téma očkování už opustím a nebudu se k němu vracet. Vyjadřovala jsem se k němu v minulosti nezřídka na sociálních sítích i na svém blogu. Pak už jsem jen podepisovala různé petice na podporu dobrovolnosti v otázkách očkování. Předsevzetí mi vydrželo poměrně dlouho, bezmála dva roky. Když už ale čtete slova titulku, je vám jasné, že slibu, který jsem dala sama sobě, asi nedostojím.

 

Několikrát jsem toto nutkání potlačila, protože je to pro mě téma velmi citlivé a bolavé. Bohužel vzhledem ke klientele v homeopatické poradně se asi nikdy od této problematiky definitivně neodstřihnu. Jeden takový čerstvý případ mě znovu donutil vylézt z ulity.

 

Začnu trošku zeširoka. Své syny jsem porodila na začátku 90. let. Tehdy jsem měla v porovnání s dnešními mladými rodiči situaci v otázkách očkování velmi ulehčenou tím, že o vakcinaci se nediskutovalo. Nikoho to ani nenapadlo a pokud ano, ke mně ani lidem v mém okolí se to nedostalo. Internet, resp. sociální sítě byly v plenkách. Nikdo nepochyboval o tom, že očkováním chráníme svoje děti před řadou zákeřných nemocí. Pravda, mohla jsem zostražitět a zapochybovat v okamžiku, kdy dětská lékařka těsně předtím, než mě s mladším synem nechala hospitalizovat, prohlásila: „To vypadá jako černý kašel. Ale on přece nemůže mít černý kašel, když byl proti němu minulý týden očkovaný už druhou dávkou (tehdy vakcína DTP – záškrt, tetanus, černý kašel, dnes je toto očkování součástí tzv. hexavakcíny)!“ Byl to černý kašel. A se vší parádou, žádný lehký průběh. Celá situace se tehdy zkomplikovala alergickou reakcí na intravenózně podaná antibiotika. Syn kašlal tak, až se dusil a stav se dlouho nelepšil. Vážně jsem zažívala neskutečná muka a úzkostné obavy o jeho život. Nakonec to přežil, ale od této doby trpěl na opakované laryngitidy. Časté respirační infekty se táhly až do nástupu na základní školu. Do školky jsem ho dávala ve čtyřech letech a po necelém půlroce jeho pobytu v dětském kolektivu a mém působení v zaměstnání jsem musela syna ze školky vzít a znovu s ním zůstat doma, protože jsem byla stále na paragrafu.

Bohužel jsem tehdy neprohlédla a o smyslu očkování jsem stále nijak významně nepochybovala. Pochybnosti, jež se postupně měnily ve skálopevné přesvědčení o tom, že vakcíny zdaleka nejsou tak bezpečné a neškodné, jak je nám mainstreamem prezentováno, se dostavily o hodně později. V době, kdy synové dospěli, já jsem se rekvalifikovala, studovala jsem homeopatii a ve stejné době si ke mně našly cestu publikace MUDr. Ludmily Elekové, profesorky Anny Strunecké, MUDr. Tomáše Lebenharta a řady dalších českých i zahraničních odborníků, kteří se nebáli veřejně poukázat na četná úskalí vakcinace a k tomuto tématu vydali řadu publikací. Většinou nejde o žádné dedukce a teorie, ale o zkušenosti získané v praxi, která jim přinesla řadu konkrétních pacientů poškozených očkováním.

 

Ve stejné době jsem začala pátrat ve vlastní rodině. Měla jsem totiž bratra s mentálním postižením a epilepsií. A protože se nic podobného v naší rodinné anamnéze v minulosti nevyskytlo, začal ve mně ve světle nových poznatků ohledně vakcinace hlodat červík pochybnosti a podezření. Bratr se narodil jako úplně zdravé miminko. První epileptický záchvat se u něj objevil ve třech měsících věku. Maminka měla ve svých dokladech schované i naše staré očkovací průkazy. Podle záznamů v nich nebyl problém zjistit, že počátek jeho potíží se kryje s dobou, kdy dostal vakcínu DTP. Kromě dg. epilepsie se začal zpomalovat ve vývoji a z tohoto světa odešel ve dvaceti s mentálními schopnostmi tříletého dítěte. Řeknete si: „Je to smutné, ale může to být náhoda.“ A budete mít pravdu. Pokud se vám tedy ty „náhody“ nezačnou tak nějak nekontrolovatelně kupit.

 

Nejstarší (dnes patnáctiletý) manželův vnuk po jedné z dávek hexavakcíny přestal navazovat oční kontakt a objevily se u něj i další symptomy typické pro PAS (poruchy autistického spektra). Dnes žije s nálepkou Aspergerův syndrom. Mladší (dnes třináctiletý) vnuk ve věku jednoho roku opět po dávce hexy málem zemřel. Úplně se mu „zbláznila“ krev, musel dostat náplavu trombocytů. Do té doby naprosto zdravé miminko, které nemělo díky dlouhému kojení ani rýmu, pak bylo věčně nemocné. Když snacha při propouštění z nemocnice trvala na tom, aby bylo do zdravotní dokumentace zaneseno, že jde o následek očkování, zdravotnický personál to odmítl.

 

Suma sumárum: máme tady na předešlých řádcích tři případy, kdy po vakcíně došlo jen v naší rodině k zásadním negativním změnám ve zdravotním stavu dětských pacientů a jeden případ, kdy pacient krátce po vakcinaci onemocněl v plné síle nemocí, proti které byl očkován.

 

Takže ve světle těchto okolností se myslím nemůže nikdo divit, že jsem k přínosům očkování skeptická. Tolik můj osobní postoj podložený zkušenostmi z rodiny.

 

S podobnými zkušenostmi se však bohužel potkávám i v praxi homeopata. Našla si ke mně, podobně jako k mým kolegům, cestu řada klientů, jejichž děti byly poškozené vakcinací. V naprosté většině případů se opakuje stále základní model: první dítě mělo po očkování nežádoucí účinky, a tak rodiče ve většině případů hledají cesty, jak vakcinaci svých dalších potomků posunout do vyššího věku či jakkoli jinak eliminovat tyto NÚ. Chtějí zkrátka očkovat bezpečněji. Ve valné většině to nejsou úplní odmítači očkování, a to ze dvou hlavních důvodů:

 

• Mají strach z nemocí, proti nimž se očkuje, a svým způsobem věří, že je očkování ochrání.
• O užitečnosti očkování mají řadu pochybností, nicméně si nehodlají komplikovat život, nechtějí bojovat s větrnými mlýny a potřebují děti umístit do školky, poslat na letní tábor, školu v přírodě apod.

 

Každého z těchto rodičů plně respektuji, nevnucuji svůj názor a snažím se pomoci tak, aby to odpovídalo jejich představě.

 

A teď se tedy konečně dostávám k nejčerstvějšímu konkrétnímu případu, který mě lehce nadzvedl ze židle a přesvědčil, že o tomto by se mělo vědět, mluvit a řešit to.

 

Minulý týden mě v poradně navštívila mladá žena. Přišla rozebrat svoje zdravotní problémy. Během konzultace jsme narazily na situaci, kterou aktuálně řeší a která jí na klidu a psychické pohodě nepřidá. Když byla se svým druhým dítětem (nyní desetitýdenním chlapečkem) na preventivní kontrole u pediatra, lékařka naplánovala příští návštěvu na začátek července, kdy malému bude chybět ještě více než týden do ukončeného třetího měsíce věku. Současně oznámila, že chlapeček dostane první dávku „hexy“. A v ten moment nastal tanec. Zmíněná maminka měla totiž zkušenost se starší dcerkou, která po očkování měla NÚ a byla v jednom kuse nahromadě. Tehdy se začala o očkování zevrubně zajímat a vytvořila si trošku jinou představu stran očkovacího kalendáře. Při svém studiu totiž zjistila, že za kontraindikaci očkování lze mj. považovat autoimunitní onemocnění některého z rodičů (což je případ otce dítěte) a také nefyziologický porod (chlapec se narodil císařským řezem). Přesto nechce očkování úplně odmítnout, vyjádřila jen přání první dávku vakcíny odsunout alespoň do 6 měsíců věku a ráda by si opatřila na vlastní náklady pětivalentní vakcínu, bude-li to možné (hexa bez hepatitidy B). Lékařka úplně změnila tón hlasu, přešla do bojovného módu, začala na rodiče promlouvat zvýšeným hlasem s nepřehlédnutelným náznakem nadřazenosti, výhrůžek a výčitek, jací jsou to nezodpovědní rodiče, kteří hazardují se zdravím dítěte a ohrožují ho na životě zvláště dnes v době zuřícího covidu.

 

Když slyším podobné příběhy, nedokáže mě to nechat netečnou. Stále si říkám, že lékaři (a pediatři zvlášť) snad určitě vědí, že u tříměsíčního miminka není dotvořená hematoencefalická bariéra. To zjednodušeně řečeno znamená, že cokoli se dostane do krve, pronikne přímo do nezralého nervového systému a může mít pro citlivého jedince fatální následky. Netvrdím, že je to tak ve všech případech, ale když se zamyslíme nad tímto konkrétním případem, jsou zde hned tři varovné signály nabádající k opatrnosti při vakcinaci:

 

• NÚ očkování u staršího sourozence
• Nefyziologický porod (císařský řez)
• Autoimunitní onemocnění otce

 

Pokud jde o nebezpečí pro nervový systém, nemusí být tím nejvíce ohrožujícím faktorem oslabené či usmrcené patogeny, ale tzv. přídatné látky, jež jsou součástí „vakcinačního koktejlu“, zejména hliník, resp. jeho soli.

 

Další věcí, kterou snad lékaři musí také vědět, je fakt, že každé očkování má vyvolat tvorbu protilátek. Očkování totiž obchází TH1 imunitu a cílí na tvorbu protilátek – to je jeho smyslem. To znamená, že stimuluje TH2 imunitu, což vede k oslabení TH1 imunity. Tady máme mj. vysvětlení, proč jsou naočkované děti paradoxně náchylnější na různé infekce. Vlastně u nich dochází k oslabení oné první linie (slizniční, bariérové imunity).

A tady mě ve vztahu k našemu případu zaráží argumentace paní doktorky, která vlastně tvrdila, že nenaočkované dítě (rozuměj nenaočkované šestivalentní vakcínou – záškrt, tetanus, černý kašel, haemophilus influenzae B, hepatitida B, dětská obrna) je vystaveno většímu nebezpečí nákazy covidem (potažmo jinou virovou či bakteriální nákazou) než to zaočkované. Z výše popsaného plyne, že tohle je spekulace, ne-li přímo čirý nesmysl. Je to vlastně přesně naopak. Dítě může být sice chráněno proti nemocem, jež jsou součástí vakcíny (může, ale nemusí, viz. výše popsaný případ mého syna), nicméně k původcům ostatních nemocí bude určitě nějaký čas po očkování vnímavější. Příčinou je to, že v těchto případech potřebujeme silnou imunitu slizniční, která je po očkování snížená.

 

Možná by bylo závěrem vhodné položit si otázku: „Kdo v tomto konkrétním případě ohrožuje zdraví dítěte více – z mého pohledu velmi zodpovědní rodiče, nebo ortodoxní lékařka nepřihlížející k jednoznačným kontraindikacím časné vakcinace, k individualitě svých pacientů a jejich specifickým potřebám?“

 

Zdroj: https://homeopatharmonie.cz

 

 

Na tomto linku sú údaje z UVZSR.
https://www.uvzsr.sk/docs/info/ockovanie/Chorobnost_a_zaockovanost.pdf?fbclid=IwAR3ewV2Tsgko-MonASM3gT-3rFPQF8k4NDGVemQrTQlpi8gPqS8qIqnI6CI
 

Uvedený dokument krásne ilustruje snahu našich inštitúcií o manipuláciu.

 Jediný graf, ktorý tam je, ktorý ukazuje že očkovanie k niečomu možno pomohlo je ten s mumpsom. A aj to je choroba na ktorú sa nezomiera a je po nej doživotná imunita, takže je zbytočné sa proti nej očkovať. Nakoľko nikdy neporovnali chorobnosť a úmrtnosť očkovaných voči neočkovaným, tak nevieme či vedlajšie účinky toho očkovania neprevyšujú benefity. Všetky ostatné grafy sú buď vystrihnuté tak, že nieje vidieť aký bol vývoj pred podaním vakcíny, takže sa s nich nedá posúdiť či zníženie chorobnosti spôsobila vakcína, alebo iný faktor. Takže tie grafy sú vlastne určené pre ľudí s nízkou inteligenciou a slúžia len ako propaganda.
Naopak, graf vírusovej hepatitídy B dokonale ukazuje že očkovanie nemalo žiaden vplyv na chorobnosť a žiaden prínos, rovnako ako graf hemofilových infekcií.

Záver: Z uvedeného plynie, že jediná možnosť ako zistiť či očkovanie pomáha, alebo škodí, je porovnať celkové zdravie očkovaných voči neočkovaným. Je to pritom veľmi jednoduché. Stačí nazrieť do zdravotných záznamov a porovnať početnosť chorôb a celkovú úmrtnosť týchto dvoch skupín. Čo by nemal byť žiadny problém, keďže je tu stále skupina úplne neočkovaných ľudí. 

Ak sa vám tento článok páčil a chcete aby sa aj ostatní dozvedeli niečo nové, dajte like, alebo nazdielajte.
Máte iný názor a chcete ho zverejniť? Diskusia je tu práve pre vás!