Používate prehliadač Internet Explorer 6, ktorý už nie je podporovaný
X
Internet Explorer 6 bol vydaný v roku 2001 a jeho posledná verzia vyšla v roku 2004. Prehliadač nepodporuje najnovšie štandardy a preto je možné, že sa Vám stránka nezobrazí správne. Používanie tohto prehliadača je aj z hľadiska Vašej bezpečnosti na internete nežiadúce.

Doporučujeme Vám nainštalovať si niektorý z moderných prehliadačov: FirefoxFirefox Google ChromeGoogle Chrome Internet ExplorerInternet Explorer OperaOpera SafariSafari
Uvedenými odkazmi sa dostanete na stránku, kde si môžete stiahnuť daný prehliadač v najnovšej verzii.

Skutočná funkcia pyramíd


naposledy upravené 16.12.2013 13:57:13

Video o Džoserovej pyramíde, ktoré vysvetľuje celý princíp jej fungovania

 

 

Džoserova pyramida

Je najstaršia monumentálna kamenná stavba, v svojich časoch najväčšia na Zemi, ktorá urobila Egypt nesmrteľným, podobne ako jeho majiteľa Necericheta- Džosera.

Bola postavená okolo roku 2770 pred našim letopočtom


Džoserova stupňovitá pyramída v Sakkare, ako je táto pyramída nazývaná, predstavuje akýsi zlom v egyptskej architektúre. Nielen, že znamenala nový typ hrobky, ale zatiaľ čo do tejto doby boli hlavným stavebným materiálom tehly z bahna, slamy, rákosia a dreva, na stavbe pyramídy a celého hrobového komplexu bol po prvýkrát v rozsiahlom meradle použitý vápenec. Šesťstupnová pyramída má obdĺžnikovú základňu s rozmermi 109 x 121 m a jej výška je 62,5 m (pôvodné rozmery pyramídy boli väčšie, pretože bola obložená hladenými vápencovými blokmi). Celý areál pyramídy, ktorý tvorilo množstvo stavieb a chrámov, vstupná stĺpová sieň a záhadná Južná hrobka, bol dokola obohnaný pravdepodobne 10 metrov vysokým múrom s pôdorysom 545 x 278 metrov. Múr bol "zdobený" 15 výklenkami v tvare vstupnej brány, z ktorých len jeden jediný bol pravý. Celý komplex nebol chránený len týmto múrom, ale aj priekopou s rozmermi 750 x 600 metro, ktorého šírka bola približne 40 metrov (bohužiaľ sa neuvádza jeho hĺbka). Steny priekopy boli zdobené množstvom výklenkov. Treba dodať, že vyhĺbenie skalného podložia z priekopy znamenalo omnoho väčší pracovný úkon, než samotná stavba Džoserovej pyramídy. Prístupová cesta do pyramídy viedla pod zemou a v hĺbke 28 metrov bola vybudovaná pomerne malá žulová pohrebná komora. Z Džoserovej múmie sa našli len nepatrné úlomky kostí, lebky a pokožky a je vôbec sporné, či sa jedná o pozostatky Džoserovej múmie. Pod pyramídou je vyhĺbený rozsiahly labyrint chodieb, ktorého dĺžka je približne 1 km. Pozdĺž východného priečelia hrobky bolo vyhĺbených 11 šácht, ktoré v hĺbke asi 30 metrov spájala sieť ďalších chodieb. Na dne šácht, či v spojovacích chodbách, bol nájdený alabastrový sarkofág, drevená rakva s mŕtvolou osemročného chlapca. Najvzácnejším nálezom bolo 40 tisíc kamenných nádob (alabaster, bridlica, diorit, vápenec) uložených na dne šácht.
 

Sakkára je první manifestací vysoce rozvinutých znalostí, které ovládali kněží Školy mystérií Hórova oka. Její trosky stojí dodnes.

 

Byla zde postavena první pyramida na světě po potopě světa. Při její stavbě byly poprvé použity pravidelné kamenné bloky. První náboženské texty v historii, psané hieroglyfickým písmem, byly vytesány do jejích zdí.

Byl zde postaven ohromný podzemní komplex, 12 poschodí hluboký, s místnostmi a chodbami ozdobenými prvními pálenými dlaždicemi, které kdy člověk vyrobil. V podzemních pokojích bylo nalezeno více než 40 000 alabastrových mis, váz a hrníčků. K čemu sloužily? Proč vynaložili takové úsilí, aby postavili tunely, pokoje a haly 30 m pod zemí? Jak tyto místnosti osvětlili, aby dokázali vytvořit celistvou keramickou dekoraci jejich stěn? Proč stojí na povrchu stavby z masivních kamenných bloků, když zdánlivě nemají žádný smysl? Proč by 4miliónová společnost vytesala a přepravila více než 1 milión tun kamenů, aby postavila tak architektonicky vytříbený komplex? Proč si dávali takovou práci s  rytinami, sloupy, reliéfy a dalšími skvostnými detaily zdobícími fasádu, za kterou se uvnitř nic neskrývá? Jak to, že se tak vysoce vyspělá a nová technologie spojila s něčím, co se nedá racionálně vysvětlit? Sakkára je jedním z nejzáhadnějších míst Egypta.

Imhotep

Její historie odkrývá ty nejneuvěřitelnější odpovědi, za nimiž stojí všestranný génius a úžasný člověk, který nechal celý komplex navrhnout a řídil jeho stavbu, architekt Imhotep, jehož jméno znamená "moudrý muž přicházející v míru". Byl vysoce postaveným knězem Školy mystérií Hórova oka. V historii lidstva sehrál významnou roli. Byl něčím jako ministerským předsedou, vezírem a kancléřem faraóna Džosera, který vládl ve 3. dynastii kolem roku 2 800 před Kristem. Imhotep se narodil 31. května, jako syn architekta Kanofera a jeho ženy Khreduonkh.

Několik soch ho zpodobňuje jako prostého muže oblečeného ve skromném mnišském rouchu. Je považován za otce architektury, který od dřeva a páleného jílu přešel k pravidelným kamenným blokům. Navrhl první sloupy zdobené lotosovými květy, vytesanými do jejich hlavic. Používal ty nejvytříbenější detaily a harmonie Sakkáry podtrhuje jeho mistrovství. Byl prvním filozofem v historii lidstva. Věnoval se rozjímání o základních koncepcích, např. o prostoru, čase, objemu, příčinách nemoci, existenci Boha a nesmrtelnosti. Zformuloval základní teze egyptské civilizace, např. o cestě mysli k bohyni Maat, ke spravedlnosti, čestnosti, harmonii a rovnováze.

Platón tvrdí, že příběh o Atlantidě, který vyprávěli egyptští kněží Solónovi, pochází z Imhotepovy doby. Byl také astronomem a astrologem a sestavil první systematické záznamy hvězdné sféry a první mapy souhvězdí. Znal precesi rovnodenností a změny věků používal k popisu stádií duchovního rozvoje egyptské civilizace. Ale byly to jeho léčitelské schopnosti, které proměnily Imhotepa v poloboha. Pouhých 50 let po jeho smrti nechal faraón Menkaure postavit na jeho počest chrám, ke kterému Egypťané pořádali poutě a odehrávala se tam zázračná vyléčení. Řekové, kteří studovali v Egyptě a všechno přejmenovali, ho nazvali Asklépius, nebo Esculap, aby zdůraznili jeho úspěchy na poli medicíny. Také mu říkali Hermes Trismegistus, čili trojnásobně veliký, kvůli jeho filozofickému a fyzikálnímu nadání, díky kterému odhalil, jak funguje vesmír.

Esculapovo žezlo

Imhotep byl první, kdo shromáždil informace o tom, jak diagnostikovat a léčit mnoho nemocí. Esculapovo žezlo, dnešní symbol medicíny, bylo Imhotepovým žezlem moci. S jeho pomocí měřil množství vitální energie, které dokázal člověk vyrábět ve svém nitru. Díky tomu zjistil, které neurální centrum nebo čakru používá nemocný k vytváření energie a v jakých buňkách se nachází elektromagnetická nerovnováha.

Léčil tím, že zvyšoval frekvenci vibrací aury nebo osobního elektromagnetického pole. Znovu uvedl do rovnováhy čakry, aby mohly produkovat vitální energii, která by uzdravila nemocné orgány. Léčil pravou příčinu nemocí.

Na žezlu dva hadi obkružují 7 čaker, neurálních center rozložených po těle, které přijímají a distribuují energii. Mají symbolizovat dva protisměrné pohyby a elektrické polarity, které utvářejí duální vesmír. V jejich středu je zvlněný sloup tvořený páry částic s opačným nábojem, jež se vzájemně neutralizují. Toto je jediná cesta k dosažení osvícení. Žezlo představuje kundalini, životní energii proudící páteří. Tyto znalosti odnesl čas, ale jeho tvar zůstává symbolem léčitelství.

Při experimentech, které využívaly tvar žezla jako elektrickou cívku, se zjistilo, že projevuje záhadné vlastnosti. Když je k němu připojen proud, nelze zaznamenat žádné silové pole, ačkoliv se odráží na všech frekvencích a všech vlnových délkách. Může být použito k vysílání a příjmu rádiových vln, pokud se jeho železné části seřadí, jakoby měly vysílat laserové signály.

Eberský papyrus ukazuje, jak Imhotep spojoval medicínu a magii. Jeho recepty a uzdravovací zaříkávadla obsahují modlitby a kouzla. Domníval se, že medicína nedokáže léčit bez síly ukryté ve slovech. Jeho učení se po tisíce let předávalo tajně z generace na generaci. Je základem nauky gnostiků, templářů, iluminátů, rozekruciánů a zednářů.

Řekové toto vědění označovali jako hermetické principy. Imhotep je příštím generacím zachoval na několika papyrech a tabulkách. Jeden z nich, Kybalion, pojednává o sedmi fundamentálních silách vesmíru. Tvrdí, že vesmír existuje v mysli Boha a že každý člověk je jednou z těchto myšlenek a sám je schopen uvažovat. Realita je velký systém, ve kterém je vše propojeno a má vědomí.

Imhotep byl také učitelem. Učil psát hieroglyfy a tesat je do kamene a tak vznikaly první náboženské texty v historii. Je spojován s Thóthem, božským principem, nebo neterem, symbolizovaným mužem s hlavou ibisa, který představuje slovo Boží, svěřené stvořiteli slov. Není pochyb o tom, že Imhotep byl velmi významný člověk. Čas z něj udělal mýtickou postavu spojovanou s božskostí a přidělil mu různá jména. Thóth, Merkur, Kukulkan, Esculap, Hermes Trismegistus neboli ten, kdo je trojnásobně veliký.

Termín hermetika se stal synonymem pro tajemná moudra, která kdysi znali kněží Hórova oka a jejichž jedním z prvních nejvyšších knězů byl právě Imhotep. Moudrý muž přicházející v míru.

Umístění Sakkáry

Byl to Imhotep, kdo rozhodl, kde bude postavena Sakkára, aby mohla správně plnit svoje mystické poslání. Leží mezi 31. a 32. stupněm východní délky a 29. a 30. stupněm severní šířky, čili v místech, kde byly v následujících 400 letech postaveny pouze egyptské pyramidy.

Je to poušť, ležící 14 km na jih od Káhiry, vedle Memphisu, bývalého hlavního města Egypta. Nejjižnější pyramidy leží v Médúmu, Hawáře a El-Láhúnu a nejsevernější v Abú Rawáši. Kamenná pláň, sahající až do Gízy, je 50 m nad hladinou řeky. To zajišťovalo, že podzemní voda nezaplaví podzemní stavbu, kterou měl Imhotep v plánu. V této oblasti se nachází 8 nižších pyramid, postavených během 4., 5. a 6. dynastie.

Jeden z hlavních elektromagnetických uzlů planety, kde se koncentruje telurická energie, může být nejlépe využit k rozvibrování kamenné masy. V tomto bodě dochází k nejsilnějšímu elektromagnetickému jevu na planetě. Nachází se zde jedna z čaker planety a prochází tudy telurický proud, negativní zemský náboj, nesoucí vitální energii.

Hlavní spojnice tzv. Liových linií může ve velké kamenné mase, bohaté na krystaly křemíku, vyrobit během vibrací negativní statickou energii, která je výsledkem tření molekul. Atmosféra se nabije pozitivním proudem o síle 500 voltů na metr čtvereční, což je 5x více než průměrná hodnota. Toto místo na planetě dokáže zvýšit energetické působení Imhotepovy pyramidy. Umístění Sakkáry bylo důležité pro využití pyramidy jako elektrického kondenzátoru, jenž jako nějaká anténa ukládá pozitivní energii atmosféry do křemíkových krystalů v žulových deskách, které kdysi pokrývaly její povrch.

 

Sakkára v překladu znamená "ta, která otevírá a ukazuje cestu". Jejím symbolem je šakal, který vyvádí ty, jež se ztratili v poušti, zpět do úrodných oblastí, k domovům civilizovaného člověka.

Struktura Sakkáry

Z dálky bylo možno bílou pyramidu pozorovat přes dlouhou zeď, postavenou z ohromných žulových bloků, zdobených reliéfy a překlady, která vyžadovala daleko náročnější stavbu, než samotná pyramida. 130 000 tun žuly z Tury vytvořilo vysokou a zvláštní zeď, která uzavírala 15hektarový komplex a ochraňovala jej před vnějším chaosem. Měla obdélníkový tvar a byla orientovaná přesně v severojižním směru, paralelně s tokem Nilu. Zeď byla 10 metrů vysoká, tedy přibližně asi jako moderní čtyřpatrová budova. 550 metrů dlouhá v severojižním směru a přesně polovinu této délky, 275 metrů, měla v západovýchodním směru.

 

Tato zeď je prvním prvkem Imhotepova kvantového stroje v Sakkáře. Celý komplex byl velkým elektronických okruhem, složeným z kamene ohromného objemu. Zeď fungovala jako elektromagnetický pás, který izoloval komplex a zároveň uzavíral a chránil okruh. Nepotřeboval elektrické kabely, jen veliké množství křemičitých krystalů v molekulách kamenů. Žula z Tury, nedalekého lomu, obsahuje vysoké množství křemíku. Křemík organizuje svoje molekuly do tetraedrů. Což je jeden z pěti základní tvarů, do kterého se seskupuje hmota. Tetraedr je jedním z Platónských těles. Vibrace planety způsobují tření mezi plochami tetraedrů a vyrábějí tak elektrický náboj.

 

85 000 krychlových metrů žulové zdi obsahuje vysoké množství křemíku, který dokáže vyrobit silné silové pole, konstantní radioelektrickou vlnu. Zeď je součástí komplexu, sloužícího k zachycování energie. Jeho centrem byla 66 metrů vysoká stupňovitá pyramida, jež se tyčila nad celým komplexem.

Zeď má neuvěřitelnou podobu. Různě se ohýbá a vytváří bašty a portály v pravidelných intervalech. Vertikální reliéfy rámují portály, které celku dodávají krásu a pravidelnost a vyvolávají pocit harmonie v téměř ultramoderním architektonickém stylu. Zeď má cimbuří, na které se dá vystoupat po pravidelně rozmístěných schodištích. Odtud člověk může přehlížet okolní krajinu a pozorovat impresivní stupňovitou pyramidu.

Brány

Není to jen první monumentální dílo člověka, vypracované v kameni. Mimo to má několik architektonických detailů, jež ukazují mistrovství a znalosti, které později zdědila egyptská civilizace. Najdeme tu 15 identických bran, ale pouze jedna má skutečné dveře. Ta, která stojí v severovýchodním rohu.

Za dveřmi se ukrývá úzká chodba, kterou mohl do Sakkáry v jednom okamžiku vstoupit pouze jeden návštěvník. Cesta k duchovnímu zdokonalení je individuální a nepřenosná. Nikdo se nemůže zdokonalovat za někoho jiného. Proto do Sakkáry mohli lidé vstupovat pouze po jednom. Tak vysoká zeď, 14 falešných vstupů a pouze jeden skutečný, to vše naznačuje, že tato stavba byla navržena k obranným účelům.

 

Nicméně Sakkára nikdy neměla ve svém jediném vchodu vsazené dveře. Zdejší technologie blokovala vstup duševně omezeným osobám, těm s negativní osobní aurou.

V dlouhé chodbě a v galerii, tvořené 48 sloupy, zvyšovalo silné silové pole pocity návštěvníka. Pokud se v jejich srdci ukrývaly nenávist, strach nebo nejistota, jejich zvyšující se úzkost jim zabraňovala vstoupit. Jen ti, co měli čisté srdce, mohli vstoupit do Sakkáry, když tu sídlila Škola mystérií Hórova oka.

Velkolepou galerii tvoří 48 sloupů. Jejich esoterický tvar odpovídá tvaru lidské DNA. 20 párů sloupů, těsně stojících u stěn, je nastaveno po směru slunečního svitu, na energetické ose dvojité spirály molekul. 4 páry sloupů v příčné hale na konci symbolizují dodatečnou kapacitu, která odděluje člověka od zvířete a umožňuje mu shromažďovat, analyzovat a získávat informace.

Tyto vytvarované sloupy, vysoké 7 metrů, byly rozmístěny podle architektonických principů, které o tisíce let později zopakovali Řekové v Partenónu. Sloupy mají tvar papyrového svitku. Tělo každého sloupu je lehce konvexní a nahoře se zužuje, aby se zdůraznila jeho vertikální poloha a zamezilo se tomu, aby se při pohledu z dálky jevilo jako zkroucené. Restaurátor Sakkáry, Jean Philip Lauer, také zjistil, že vzdálenější sloupy jsou od sebe více vzdáleny, což umocňuje dojem perspektivy a budí iluzi daleko větší galerie.

Skrz galerii se dostaneme do příčné haly s 8 sloupy spojenými s kamennými moduly, které rámují vstup na velké Nádvoří hadů. Při pohledu na sever se nám krásně odkryje stupňovitá pyramida. Nádvoří bylo původně obehnáno vysokými zdmi s propracovanými reliéfy. Představovaly niky, v podobě dveří. Tento motiv se poté často opakoval na jedné ze stěn egyptských hrobek.

Dveře byly doplněny horizontálním vlisem ozdobeným kobrou. Tento posvátný had symbolizoval svým dvojklaným jazykem a dvojími pohlavními orgány dualitu. Také má symbolizovat vůli změnit svou existenci, vydat se dobrovolně na cestu vývoje a činit svá vlastní rozhodnutí. Je zdrojem a původcem pohybu.

Nádvoří hadů

Na tomto nádvoří se konalo mnoho obřadů. Zejména se žáky školy. Ale jednou ročně sem přišel i faraón, aby ho znovu korunoval nejvyšší kněz Hórova oka a nasadil mu červenobílou korunu, symbolizující moc nad celým Egyptem. A ve 30. roce jeho vlády se konal opakovaný obřad, zvaný Heb-Sed, při kterém faraón oběhl Nádvoří hadů oděn do emblémů své moci, aby se očistil a dokázal svou sílu vládnout fyzickému světu.

Jižní stěna nádvoří byla fasádou jižní hrobky, falešné kaple z tvrdého kamene s klenutým stropem. Její hlavní funkcí bylo zakrýt jeden ze dvou vstupů do podzemního komplexu. V kapli je malá místnost s vertikální šachtou, vedoucí do podzemního komplexu, daleko od vstupu do pyramidy. Tyto vykopávky odhalily původní schodiště, vedoucí do podzemního komplexu.

Dvě vertikální vstupní šachty, jedna v pyramidě a druhá v jižní kapli, byly nalezeny zablokované kulatými žulovými deskami, vážícími více než 10 tun.

Falešné kaple

Kaple na povrchu byla jen falešnou fasádou. Skutečný život se v Sakkáře odehrával pod zemí. Z tohoto vstupu v jižní hrobce můžeme pokračovat do podzemních místností a galerií a do tunelu, který končí přesně pod sloupovou vstupní galerií.

Plán komplexu vypadá jako počítačový procesor. Sakkára byla prvním experimentem s tvarem pyramidy, který měl být využit k zlepšení kvantové technologie, jež měla napomoci urychlení procesu duchovního zdokonalování žáků Školy mystérií Hórova oka.

V následujících 400 letech bylo postaveno asi 100 pyramid různých tvarů, velikostí a materiálů, dokud nebyl jejich tvar vylepšen a nebyla postavena Velká Cheopsova pyramida. Znalosti, zděděné od obyvatel Atlantidy, jak proměnit masivní pyramidy v kvantového stroje vyrábějící vlnící se stacionární sloupy energie, zvyšovaly vibrační frekvenci žáků. Zvyšovala se také jejich vitální energie, mentální síla a probouzely se v nich nové smysly, např. telepatie a schopnost vnímat auru ostatních lidí. To umožnilo vědomí, aby se povzneslo nad čas a vidělo řetězec reinkarnací, kterými prochází.

Na Nádvoří hadů, na straně, kde vychází slunce, stále stojí tři sloupy, které tvořily střed královského chrámu, budovy, kterou faraón a kněží využívali během obřadu Heb-Sed. Z této budovy vede zakřivená stěna na obdélníkové nádvoří, kde se konaly obřady Heb-Sed, které je postaveno paralelně s centrálním nádvořím komplexu.

Jeho stěny obklopují dvě paralelní série falešných kaplí. Jsou z tvrdého kamene a mají nádherně vypracovanou fasádu. Každá série byla tvořena 13 kaplemi z masivního kamene. Jejich stěny ale uvnitř neukrývají žádný užitečný prostor, jsou jen scénografickou a skvěle řemeslně řešenou fasádou, plnou vytříbených architektonických detailů. Jejich tvar maskoval skutečný účel komplexu a také složitou síť podzemních místností a tunelů, navržených jako obrovský elektronický okruh na výrobu elektromagnetického víru. Před každou falešnou kaplí se nacházela klikatá a úzká cestička vedoucí do malé svatyně, v níž byly pravděpodobně umístěny symbolické reprezentace egyptských vzdělávacích sil Božské devítky. Vnější stěny byly ozdobeny reliéfy falešných oken a dveří, falešnými dřevěnými ploty a sloupy ve tvaru flétny. Vše bylo ale pouze vytesáno do kamene.

Severní a Jižní dům

Na sever od nádvoří falešných kaplí, směrem k východní straně stupňovité pyramidy, se nacházejí Severní a Jižní dům. Dvě větší, ale také falešné budovy. Jižní dům má válcovité sloupy s hlavicemi ve tvaru lotosového květu, který je symbolem Horního Egypta. V úzké chodbě najdeme nejstarší nápisy na zdi na světě, psané hieratickým písmem a komentující faraóna Džosera, které tu vytesali návštěvníci během vlády 18. dynastie. Severní dům má sloupy se symboly papyrů, které jsou atributy Dolního Egypta, delty a severu země. Během obřadu Heb-Sed tu faraón obdržel červenou korunu, která představovala jeho autoritu nad tímto územím.

Mezi Severním domem a posmrtným chrámem Džosera byl objeven tzv. Serdab, malá kaple s dvěma dírami v jedné ze svých stěn. Jimi se dívala ven, na nádvoří, sedící socha faraóna Džosera a vdechovala osvěžující severní vánek. Tato socha, s čelenkou na hlavě a ztracenýma skleněnýma očima, je prvním trojrozměrným spodobněním egyptského monarchy v životní velikosti, které se zachovalo do současnosti. 4 000 let pozorovala údiv návštěvníků nad podivnými stavbami v Sakkáře, které měly za úkol chránit mocný kvantový stroj. Naslouchala teoriím, které tvrdily, že Džoser Sakkáru nikdy nevyužil jako svoji hrobku.

Vchod do podzemí

Vedle stojí trosky chrámu, přináležejícího k pyramidě. Chrám měl jen jeden vchod, orientovaný na východ, který vedl spletí úzkých chodeb k otevřeným nádvořím, na jednom z nichž se nacházel vstup do skutečné Sakkáry, ukrývající se hluboko pod zemí. Na tomto nádvoří se ukrývá hlavní vchod do podzemní části.

Spojení chrámu s pyramidou bylo využito i při stavbě dalších pyramid. Sakkára byla opuštěna na konci věku Býka a začátkem věku Berana, kolem roku 2 320 před Kristem, kdy byla postavena Cheopsova pyramida. Informace o přístupu do podzemních místností a tunelů odnesl čas. Kameny z jejích stěn byly využity pro stavbu dalších budov. Mnoho šlechticů z pozdější doby si nechalo na tomto svatém místě postavit hrobku. Dnes se Sakkára považuje za pohřebiště a původní komplex za Džoserovu hrobku. Během vlády 26. dynastie, na sklonku egyptské civilizace, nikdo netušil, že připojený chrám ukrývá vstup do hlavní místnosti.

Faraón přikázal vykopat hluboký tunel do jižní stěny pyramidy, protože se domníval, že vstup leží tam. Prorazili tvrdý kámen a na místě nechali sloupy, aby se tunel nezhroutil. Nakonec se prokopali až do hlavní místnosti - prázdného prostoru, 12 poschodí hlubokého - a uvnitř pyramidy objevili vertikální šachtu s obeliskem. Tak zjistili, že původní vstup byl ve skutečnosti ze severní strany pyramidy a mohli začít prozkoumávat celý komplex podzemních galerií.

Stavba Sakkáry

Sakkára byla postavena ve 3 fázích, které navrhl Imhotep. Jednotlivé fáze umožňovaly, aby komplex rostl pozvolna a pyramida expandovala jako lidské tělo. První fáze začala konstrukcí páteře komplexu, vertikální šachty pyramidy, která se noří do hloubky 30 metrů a je 12 poschodí vysoká, což představuje 50% z celkové výšky pyramidy. Pak stavitelé vykopali stovky metrů tunelů a také místnosti a galerie - fundamentální část systému.

Během druhé fáze postavili nad podzemním komplexem malou stupňovitou pyramidu. Její objem a váha přesně odpovídaly 50% z navržené pyramidy. Představovala pouze polovinu z celkových zdrojů a snah.

Elektromagnetická cesta

Díky ní mohli dočasně využívat její potenciál během další fáze konstrukce. Elektrický náboj, produkovaný malou pyramidou, byl využíván k nabíjení elektromagnetických cest, které usnadňovaly přesun materiálu, potřebného k dokončení komplexu.

Od přední části pyramidy v pravidelných vzdálenostech umísťovali pilíře, zvané džed, které přenášely náboje negativných iontů vyrobených vibrující masou. Každý pilíř měl na sobě upevněné dvě vertikální cívky, tvořené zlatým drátem, omotaným kolem dřeva. Primární cívka se nacházela v jeho spodní části a sekundární cívka v části horní. Pilíř byl zasazen do jámy vyplněné látkou namočenou ve slané vodě, která umožňovala skvělý kontakt se zemí. Kněze s vysokou hladinou vědomí požádali, aby pomocí energie své mysli obrátil proud iontů k prvnímu pilíři.

Pak se elektrický náboj šířil postupně z jednoho pilíře na druhý a vytvářel elektromagnetické pole ze Sakkáry až do Tury, ležící u Nilu, a v dosahu malé pyramidy, kde se nacházely lomy, v nichž se těžila žula bohatá na křemík. Žulové desky stačilo umístit před poslední pilíř, kněz na ně poklepal svým žezlem a vyvolal v jejich křemíkových molekulách stejný negativní náboj. Oba negativní náboje se vzájemně odpuzovaly a kamenný blok levitoval. Podobný princip se využívá dnes u moderního japonského vlaku, který se vznáší nad silným elektromagnetickým polem, jež má stejnou polaritu jako vlak.

Pomocí této elektromagnetické přepravní linky mohli stavitelé snadno přesouvat kameny, které potřebovali k třetí fázi stavby. Museli přemístit 425 000 tun kamene, aby zvětšili pyramidu a 135 000 tun turské žuly, aby dokončili ochrannou zeď. Jednotlivé fáze jim umožňovali částečně využívat vyráběnou energii a zvýšit ji o 50%, když byla dokončena Velká pyramida. Celková síla zajišťovala elektromagnetickou cestu až do Médúmu, který leží na půli cesty mezi Sakkárou a lomy červené žuly v Horním Egyptě.

Tyto technologie založené na principech kvantové mechaniky přijali Egypťané od obyvatel Atlantidy a současní vědci k nim teprve začínají znovu pronikat. V dalším díle našeho seriálu budeme pokračovat v analýze Sakkáry. Prohlédneme si uspořádání a zamyslíme se nad účelem podzemního komplexu, který byl postaven, aby sloužil jako silný kvantový stroj, jenž urychloval vývoj žáků.

Při rozebírání této kvantové cesty k osvícení mysli zjistíme, že tomuto evolučnímu procesu vyučovalo několik různých učitelů. Jedním z nich byl Ježíš. Tvrdil, že vydáme-li se po cestě světla a lásky, dokážeme daleko větší věci. Odkazoval tak k využití atomických částeček světla, tachyonové energie, kreativní síly, jež uspořádala vesmír. Tisíce let před Kristem moudří kněží Hórova oka využívali tuto stejnou sílu k urychlení rozvoje svých žáků v Sakkáře. Stavěli masivní pyramidy, kvantové stroje produkující vlnící se energetické sloupy, pomocí kterých zvyšovali frekvenci vibrací svých žáků. Postavili centrum komunikace s  vyššími dimenzemi, které umožňovalo žákům ověřit si cestu k osvícení, získat informace od rozvinutějších stvoření a vyšších učitelů. Ve fyzickém světě využívali elektromagnetické pole a supravodivost různých materiálů při stavbě svých chrámů, jež jsou dodnes živoucími knihami Školy mystérií Hórova oka.


Ak sa vám tento článok páčil a chcete aby sa aj ostatní dozvedeli niečo nové, dajte like, alebo nazdielajte.

Máte iný názor a chcete ho zverejniť? Diskusia je tu práve pre vás!

Vulgárnosti a reklama budú vymazané. ( * povinné)
Meno: *
E-mail: